Kultovní zavírák sezony v ČR = mistrovství libereckého kraje, aneb super víkend na Mácháči. 🙂

Poslední terénní triatlon u nás se jako každoročně konal druhý víkend v září pod taktovkou bratří Francků. Jedná se o jeden z nejnabitějších závodů u nás, co do počtu i kvality závodníků. Letos poprvé jsme s Týnkou vyrazili už v pátek a hodlali si víkend užít i s nějakými výlety a dobrým jídlem v okolí. Na závod jsem nijak neodpočíval, neladil a popravdě ani moc nečekal dobrý výsledek, snažím se soustředit na svěťák v Číně a podle toho taky v týdnu dřel. Dorazili jsme, ubytovali se v chatce, a vyrazili na procházku na nedalekou vyhlídku Borný. Po návratu dali véču a krátce popovídali s organizátory Michalem a Vencou, fajn kluci a oba vynikající sportovci.

Západ slunce nad Mácháčem..

V sobotu ráno jsme se probudili do deštivého a chladného dne. Start hlavního závodu byl až ve 14:00, ale během celého dne probíhaly závody dětských kategorií takže bylo na co koukat. Vyzvedl jsem si čip, číslo, projel si trať a byl připraven. Celý den jsem se cítil unavený a nesvůj, jako by na mě dolehla únava těžkých tréninků, co jsem v minulém týdnu absolvoval. Chladno bylo dosti vlezlé, voda měla něco kolem 20 stupňů. Neopreny byly tedy povoleny, což všichni závodníci vítali, kromě mě. Což o to, taky bych to vítal, ovšem já si ho zapomněl doma 😀 Start se blížil, a jak se všichni soukali do neoprenů, věděl jsem že bez něj budu ztrácet, ale co, s tím už se nic dělat nedá, když sem blbej, tak sem blbej. 🙂

Závod byl odstartován dle plánu a do vody se vrhlo téměr 220 „pohodářů“. Startuje se z poměrně úzké pláže a je tedy hned na začátku závodu o srandu postaráno. Skáču do vody a hned na první dobrou schytám loket do nosu, snažím se nějak zorientovat a dostávám ze všech stran, nevadí, plavu – nebo spíš bojuju dál, hlavně se moc nenapít, na kole pak mívám bolebřuch. Vodní radovánky vyvrcholily u první bóje, kdy jsem rány a tahance přestal počítat, zatnul jsem zuby a snažil se co nejrychleji z toho masakru ven. Bohužel, jsem plaval stejně jako většina neoprenařů a uplavat jim nebylo v mých silách, na druhé bóji se masakr opakoval, ale s tím se počítá, kdybych chtěl brečet po každém kontaktu, hraju fotbal. Vyplaval jsem nakonec na 26. místě, což jsem samozřejmě nevěděl, jako věděl jsem, že sem vyplaval blbě, ale že až takhle, to ne :D. Na druhou stranu jsem vyplaval s Pavlem Jindrou, který neopren měl, předběhl jsem ho při výběhu a poplácal ho na pozdrav, aby věděl, že mu stačím i v neoprenu. 🙂

Start Mácháčského pohodáře

Depo jsem měl trochu zmatečné a vyjížděl jsem společně s Pavlem, který v depu prostě nemá konkurenci, i s neoprenem mě dokázal v depu porazit, klobouk dolu. Vyjíždíme tedy spolu, já bez představy, kolikátý jsme, se Pavla držím jako klíště a předjíždíme jednoho závodníka za druhým. Pavla jsem udržel přes první stoupání, v tom druhém jsem udělal technickou chybu a Pavel mi ujel a nedokázal jsem ho docvaknout. Nevadí, po chvilce jsem dojel Honzu Berku s Lubošem Truhlářem, oba skvělí bajkeři. Jeli jsme spolu vysoké tempo a pomalu se prokousávali dopředu. Jelo se mi výborně, poprvé v životě jsem stačil Honzovi na kole a v některých fázích sem se cítil dokonce silnější. Trať pohodáře, není nijak zvlášť náročná a proto se náskok z plavání vždy sjíždí obtížně, nicméně jsme jeli fakt kudlu a po prvním kole MTB nám pořadatel hlásil, že se pohybujeme na 6.-8. místě. V druhé půli nám Luboš poodjel a my válčili s Honzou sami, předjeli jsme Máru Knejzlíka a konec MTB části se blížil. Poslední těžký výjezd a já jsem trefil strom řidítky, nic vážného, vyšlápl jsem odrazil se a mastil dál, ale Honza byl ten tam.

Do běžeckého depa jsem tedy dorazil na 7. místě, vyběhl jsem rychle, nicméně s helmou 😀 Takže jsem se musel pár metrů vracet, nechtěl jsem se svojí Lazerkou házet, mám jí rád 🙂 Hned potom jsem to ale rozpálil naplno. Kolo mi sedlo a celkově sem se cítil velmi dobře, to samé jsem si sliboval od běhu. Hned po výběhu z depa jsem předběhl dva závodníky a viděl před sebou Honzu Berku. Netrvalo dlouho a dostal jsem se i před něj, stíhajíc další závodníky. Ještě v prvním běžeckém okruhu, běželo se 2 x 2,5 km, jsem se dostal i před Luboše Truhláře, ten se mě ale chytil a nedařilo se mi mu utéct. Při průběhu do druhého kola dostávám hlášení, že jsem druhý, to mě překvapí a motivuje zároveň. Pavla jsem míjel chvilku potom, na točce, náskok nebyl nikterak velký, ale vzhledem k tomu jak Pavel běhá, nebylo možné ho na zbývajících 2,5 km doběhnout. A navíc měl sem jiný problém, Luboše na zádech. Začal tedy běžecký souboj o 2. místo, a byl to souboj se vším všudy. Můj nástup střídal nástup Luboše, ale ani jeden z nás není schopný toho druhého setřást. Tempo se zvyšuje a cíl se blíží, vypadá to, že rozhodne sprinterský souboj v cílové rovince. Poslední útok Luboše jsem málem neustál, ale kousl jsem se a udržel se ho, skoro jsme letěli. 🙂 Přichází poslední zatáčka okolo stromu, jsem v nevýhodné pozici a začínám sprintovat, úplně na doraz, černo před očima, nic nevidím, asi budu zvracet….. ale dal sem to! 😀 Druhý víkend za sebou a pro mě skvělé umístění v kvalitní konkurenci. 2. místo celkově, 1. v kategorii a mistr Liberekého kraje, toť výsledek mého posledního triatlonu v ČR v roce 2019. Letošní sezona je zatím prostě skvělá. 🙂

Výsledky závodu: https://vysledky.timechip.cz/#2019/52

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *