Druhá zastávka českého poháru v terénním triatlonu se konala v Mostu a já se na ní moc těšil, místní tratě jsou mi poměrně známé, jel jsem tu loni svou první full distance XTERRU a v roce 2017 jsem tu jel hobby triatlon, na oboje rád vzpomínám 😊 Za zmínku stojí hlavně bajková část, která je náročná jak technicky, tak profilově, prostě XTERRA jak má být! Ale k závodu.

Závod je tradičně v neděli, což mi vyhovuje méně než sobota, ale s tím houby nadělám. Původní plán byl vyjet v sobotu po obědě, projet si v klidu trať, přespat ve stanu a ráno už se jen rozjet okolo jezera Matylda, kde se závod koná. Nicméně v pátek padlo rozhodnutí, že spát se bude doma a vyjedu brzy ráno a trať si prolítnu až v den závodu. Radil jsem se o tom s Ondrou, no a od začátku tušíme, že v den závodu najíždět tak těžkou trať není ideální, ale vzhledem k vedru co mělo panovat, jsem do stanu prostě nechtěl, den před závodem potřebuju postel! 😀

Ok, vstávačka v pohodě, v Boru nabírám Ondru a valíme. Cesta bez jediné komplikace a máme čas si v klidu projet trať, regnout se a připravit na závod, na nic jiného čas není a to mám rád. Trať je suchá, prašná a nebezpečně těžká, projíždíme to hodinu a oba řešíme technické potíže, které nám kazí náladu, ta už tak není ideální, protože víme, že hodina rozjetí v takových kopcích je prostě moc! Na druhou stranu jet trať naslepo je taky moc! 😀

Trať projetá, jsme regnutý, věci máme v depu, rozprava, rozplavat a najednou stojím ve vodě a čekám na výstřel. Jsem hrozně nervózní. Těžko se ten pocit popisuje – přirovnal bych to k návštěvě zubaře. Ležíš na křesle, slyšíš vrták a víš, že to přijde, modlíš se, ať už to konečně přijde i když víš, že to bude peklo.. No a ono to přišlo.

Plavčo 1200 m ve třech okruzích – Kýžený výstřel startovní pistole zazní přesně ve 12:00 a my se vrháme do mělkých vod Mostecké Matyldy. Plave se tedy 1200m ve třech okruzích s cca 50m přeběhem. První 400m okruh plavu v první skupině společně s Michalem Franckem, Ondrou Petrem, celou skupinu vedl Karel Dušek, pozdější vítěz. V druhém okruhu už začínám ztrácet, tempo bych celých 1200 metrů nevydržel a to nejtěžší mě teprve čeká. Celou dobu pak hledám tempo, abych plaval rychle, ale úsporně. Moc se mi to nedaří a na vedoucí skupinu pomaličku ztrácím. Nakonec lezu z vody kolem 10. místa – což není špatný, ale chci víc! 

1. Depo – minulé závody jsem měl s depem trochu potíže, v týdnu jsem tedy trochu potrénoval a upravil taktiku a vyplatilo se, depo bylo rychlé a bez chyb, tady spokojenost.

Bike – 32 km ve dvou okruzích – Hned od začátku se necítím moc dobře, v plavecké části jsem se párkrát napil a ačkoli je voda v Matyldě skvělá, v žaludku bylo toho rybníku trochu moc. První rovinku dupu co to dá a cítím, že mám pár borců na zádech. Nemá smysl nic vymýšlet a střídat, je potřeba předjet co nejvíce lepších plavců, než přijde technika a singlíky, tam už se předjíždí blbě. Daří se, předjeli jsme dva, možná tři lidi. Začínám se cítit líp, na singltreku podél plotu dojíždíme dvoučlennou skupinku, poznávám Filipa Lužného. Předjíždět nešlo a ačkoli mě to štve, zvolňuji a odpočívám. Ale hned co to jde za to rvu a kluky nechávám za sebou, následuje technika, singl nahoru, dolu a první prudký stoupák. Hledám správné tempo a až teď je čas na analýzu, jak na tom vlastně jsem. No, nestihl jsem se ani otočit a už vedle sebe vidím dupat Ondru Petišku a Fílu Srbeckého, v hlavě mi jen prolétlo, no do prdele, to není dobrý. Oba mají snahu jít přede mne, Filipovi se to daří, ale Ondrovi ne, tak jedeme spolu. Za krátkou chvíli okolo nás proletí Vojta Bednarský, a spolu s Filipem nám odjedou.

Nijak to nepunkuji a jedu si svoje, v hlavě neustále opakuju myšlenku, že jsme teprve na začátku, taky mi tam hraje Ben Cristovao, proč to nevim 😀 První kopec je za náma a já se začínám cítit fakt dobře. Trochu přidávám plyn, a v technice jedu bomby (Jako Ben C.) Ondrovi jsem trochu cuknul. Další singlík, technika, náskok se zvětšuje, přichází poslední a nejbrutálnější kopec prvního okruhu. Vlítnu do něj a v kopci vidím Vojtu s Fílou, chvilku tomu nemůžu věřit, ale jo, jsou to oni a dokonce cítím, že se jim velmi pomalu přibližuji. Na singlu v břízkách těšně před vjezdem na louku a asfaltku, která vede až do cíle je dojíždím! Mám chuť bojovat o top umístění a očekávám na asfaltu spolupráci, marně. Všichni jedeme vedle sebe a gelujem, potom to hecnu a vyzvu k protočení, chvilku se tak děje a do 2. kola razíme spolu. Stoupavý singlík kupodivu dávám velmi dobře, techniku taky, v kopci očekávám ztrátu. Opak je ale pravdou, jsem z nich nejsilnější a na horizontu nastupuji, aby mě v technice nikdo nebrzdil. To se vyplatilo a už je před sebe nepustím, jedu sám, slyším za sebou už jen Filipa, který časem taky odpadá. Jedu už fakt co to dá a do depa č. 2 přijedu osamocen na 6. místě. To je proste mega!!

2. Depo taky velmi dobře, jdu na běh.

Běh – čeká mě 10 km ve třech okruzích. Krátký prudký výběh z depa a hned se ozvou náběhy na křeče do hamstringů, běžím opatrně, ale zároveň vím, že rychleji to asi stejně moc nepůjde. Po pár metrech slyším moderátora ohlašovat dalšího závodníka. A není to Vojta ani Filip, nýbrž Péťa Cmunt. Noo to je další takovej ten „do prdele” moment, je za mnou excelentní běžec a já moc velký naskok nemám. Běží se mi strašně špatně, řekl bych, že nejhůř na světě. Co zbývá, šlapu do toho a čekám, kdy uslyším Péťovi kroky. První okruh ale nic, neotáčím se, nemám odvahu. Druhý okruh se bolest stupňuje, ale nikoho nevidím, neslyším, tak jdu podlahu dál. Ke konci 2. okruhu už to ale přijde, Peťa jde přede mne, oba se navzájem povzbudíme, já už vím, že nedokážu reagovat. Jdu fakt dno, poslední okruh už je za trest. Zpomaluji, otáčím se každých 200 m ale nikde nikdo. V cílové rovině rodinný fanklub, který mi každé kolo nalil potřebnou krev do žil. Usmívám se a užívám si moji a jejich radost, protože 7. místo celkově a 4. v kategorii je úspěch jako prase. Bednu jsem prohrál na běhu s Péťou, jenže už jen to, že se s ním můžu trochu rovnat a soupeřit, by pro mě ještě loni było sci-fi! Nakonec jsem 5. Čech v cíli, pár Německých reprezentantů nás přijelo do Mostu potrápit. Tímto skvělým výsledkem se dostávám na průběžné 2. místo v českém poháru. No, že se letos budu rvát o bednu v celkovým pořadí poháru, to jsem nečekal, ale budu, a dám do toho vše!!

Radost a vyčerpání v cíli.

Výsledky zde: https://www.stopnito.cz/vysledky-zavodu/493

One Comment

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *